Lhasa Apso opouští Tibet
LA nesměl být prodán, ale mohl být darován, což byl pro první milovníky plemene velký problém. Slečna Marjorie Wild získala svého prvního "Lhasa Teriéra" v roce 1901 (nebo možná v roce 1900, obě data jsou v jejích dopisech). Rodiče psa byli přivezeni z Indie panem McLaren-Morrisonem. Několik (podobných) zpráv a popisů Lhasa teriéra se našlo v Indii roku 1895. Pan McLaren-Morrison se později připojil k expedici pana Francise Yunghusbanda do Tibetu v roce 1904 a přivezli podle slov slečny Wildové do Anglie další psy. V jejích osobních poznámkách o plemeni slečna Wildová popsala LA této doby jako ve většině případů modro-černé a bílé, všechny v barvě černé nebo grizzly. Byli značně větší a "tvrdší" než menší variety (nazývané jako "Golden Apso"), kteří byli přivezeni paní Erikou Baileyovou v roce 1928. Všechny zdroje zpráv ze začátku století nám říkají, že první dovezení psi byli zejména v odstínech šedé, černobílé a zdá se, že zlatí psi zde nebyli k vidění dokud jich paní Baileyová nepřivezla několik v roce 1928. Manžel paní Baileyové dostal od Sira Charlese Bella jako politického úředníka pro Tibet v roce 1921 několik psů a dostal se do značných problémů při hledání psů obecně upřednostňovaných Tibeťany. Výsledkem jeho zájmu bylo vytvoření úzkého kontaktu s mnoha vlivnými Tibeťany a našel malého psa, který musí, jak jméno naznačuje, mít dlouhou srst. Co se týče srsti, nejběžnější byla černá nebo šedá, ale Tibeťané upřednostňují zlatou nebo medovou barvu. Paní Baileyová získala své dva první psy, Sengtru a Apso, když žila v Sikkim na Tibetských hranicích. Ty daroval Tsarong Shape panu R. C. Kennedymu (lékařský úředník u Sira Charlese Bella), když si přál ukázat vděčnost za léčení darováním hodnotného dárku. Když pan Kennedy odešel z vládní správy v roce 1922, předvedl paní Baileyové tyto dva psy. Vždy, když paní Baileyová s manželem jeli do Tibetu, který navštěvovali každý rok po sedm let, brali s sebou své dva psy a snažili se získat další stejného typu. Zdánlivě mohli jednoduše najít vhodné psy, ale oni chtěli stejný typ se speciální barvou. Zdálo se to nemožné do doby, kdy v roce 1924 pan Bailey strávil měsíc ve Lhase a byl v častém kontaktu s Dalajlámou. Pokračoval v hledání a našel černou fenku, pojmenovanou Apso, která patřila mladému Tibetskému úředníkovi. Úředník svou fenku panu Baileymu nedal, ale dovolil mu, aby ji odvezl do Anglie a nakryl svým psem. Do té doby Baileyovi odchovali štěňata pouze na svém původním páru, takže nová krev pro ně byla velmi důležitá. Baileyovi přejmenovali svou nově získanou fenku na Demon a nakryli ji svým psem Sengtru. Demon byla po odchování štěňat poslána zpět do Tibetu, ale bohužel se ztratila po cestě a už ji nikdy nikdo neviděl. Baileyovi pokračovali v hledání více psů, které by mohli přidat do svého chovu, doufaje, že přinesou tak potřebnou novou krev, ale neměli štěstí v hledání nového psa, který by přesně odpovídal jejich představám a který by předurčil vývoj plemene. Brzy po jejich odjezdu v roce 1928 získali psa LA, který splňoval všechny podmínky jak to bylo jen možné: "byl přesně to, co jsme hledali a měl i požadovanou barvu". Lhasa byl šedobílý a patřil panu Martinovi z Britské obchodní agentury v Gyantse, se kterým žil osm let před tím, než ho paní Baileyová poprvé spatřila. Pan Bailey přivezl šest psů do Anglie v roce 1928. Tam už byli Lhasa a pět potomků původního páru (Sengtru a Apso): Taktru, Droma, Tsitru, Pema a Litsi. Lhasa dával pravděpodobně velké množství zlatých štěňat, v roce 1934 paní Baileyová napsala: "Jsem šťastná, že můžu říci, že jeho potomci mají tak nádhernou barvu"! Pozorováním přišla paní Baileyová na to, že Lhasa Teriéři v Tibetu a v blízkosti Indických hranic měli užší lebku a delší čumák a byli obecně více teriéry. LA chovaní v klášterech blízko čínských hranic měli obecně kratší nohy, čumák a kulatější oči.
